Čtení pro předškoláky
aneb
Deváťáci odcházejí, prvňáčci přicházejí
V úterý 28. 4. 2026 se deváté třídy zúčastnily akce „Čtení pro předškoláky“. Když jsme přišli do městské knihovny, předškoláčci z mateřské školky už na nás čekali.
Na začátku jsem si vzala jednu polovinu obrázku a měkké podložky pro mne i předškoláčka. Pak jsem si šla najít v knihovně místo, kde si budeme povídat. Také předškoláci si vybrali obrázky vztahující se k různým pohádkám. Obrázky tvořily dvojice a bylo naším úkolem dát se dohromady.
Ke mně přišla holčička. Na začátku jsem byla trochu nervózní, ale pak už to bylo lepší. Četla jsem jí pohádku o Červené Karkulce a pak jsem jí položila pár jednoduchých otázek o pohádce, na které výborně odpověděla.
Potom jsme si povídaly o škole, například – že o velké přestávce chodíme ven nebo že ve škole máme bufet. Myslím, že jsme si to obě užily.
Háta Olišarová
Když jsme přišli do knihovny a viděl jsem sedící děti čekající na naše čtení, zastavilo se mi srdce a hned se mi vrátily vzpomínky z raného dětství, jak jsem nastupoval do školy. Moje předškolačka se vůbec nestyděla mluvit, to já, když jsem byl předškolák, tak jsem byl velmi stydlivý a tichý.
Marek Beran
V knihovně jsem si povídal s chlapcem Vašíkem, který byl hodně povídavý. Ukazoval jsem mu v knížce obrázky a on je musel pojmenovat. Byl vtipný, rád se se mnou bavil a ničeho se nebál. Když jsme skončili, tak mě objal – jako že mi chtěl poděkovat. Bylo to moc milé dítě.
Henry Nguyen
Obával jsem se, že dostanu předškoláka, který nebude spolupracovat a nebude sedět v klidu. Můj předškolák spolupracoval, i když moc nemluvil. Ale obrázkové čtení ho bavilo, hodně se snažil. Měl jsem z toho pěkný pocit.
Tomáš Procházka
S chlapcem Dominikem jsem četla pohádku O nespokojené kočce. Já jsem četla a Dominik poznával zvířátka na obrázku. Dominik moc nemluvil, tak jsem mu vyprávěla o škole, že jsou v prvních třídách skvělé učitelky, že máme bufet a že naše školní jídelna je mnohokrát lepší než ve školce. A odpoledne může chodit do družiny, kde si bude hrát jako ve školce a bude tam taky chodit ven. Nakonec Dominik řekl, že se do školy moc těší.
Anna Swaczynová
Říkal jsem si, že to s předškoláky v knihovně bude hrozné, a taky bylo, protože dítě se mě zeptalo: „Máš jedničky?“ Samozřejmě jsem mu odpověděl, že ano! Ale pak už jsme si povídali o tom, kam pojedeme na dovolenou, jaký je jeho oblíbený fotbalový tým a tak.
Jakub Fuxa
Moje holčička byla neuvěřitelně komunikativní a bylo kouzelné sledovat, že ji kromě školy zajímá hlavně „svět velkých holek“, kluci, líčení a všechno okolo. Na rozloučenou mi posílala pusinky a rozkošné úsměvy. Celé setkání bylo plné dětského smíchu, radosti a krásných okamžiků, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Elen Holubová
Za mnou přišla holčička, ale na jednoho chlapečka nezbyl deváťák, tak paní knihovnice usoudila, že to budu umět s dětmi, a dala ho ke mně. Moc toho nenamluvili. Snažil jsem se je všemožně přesvědčit, že se školy nemají bát a aby se těšili. Zajímalo by mě, jak mě ty děti vnímaly, jestli jako obra nebo normálního velkého kluka. A chtěl bych se taky třeba na týden vrátit do let, kdy jsem byl ve školce.
Dominik Šustr
Můj předškolák byl chytrý, i když neposedný, měl hodně energie, ale uměl také dobře poslouchat a pamatoval si vše, co jsem mu četl. Napočítal do 40 a uměl číst. Slíbil jsem mu, že budeme kamarádi a že ho budu sledovat, jaké má známky, že se musí dobře učit a ve škole být hodný a nezlobit. A že musí všechny učitele pozdravit, protože je to slušnost. Klučina byl trochu jiný než ostatní, ale to je dobře, protože se v něm trochu vidím, byl jsem totiž úplně stejný – ve školce pořád rozbitá kolena a zničené podrážky bot z odrážedel. Doufám, že se chlapci bude v životě dařit. Říkal mi, že se do školy těší.
Jan Císař
Mne si našla holčička Nikolka. S Nikolkou jsme si chvilku četly a pak si povídaly o škole a školce ve Velešíně. Moc se těší k nám do školy, zajímá ji hlavně zeměpis a tělocvik, protože dělá gymnastiku. Jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost vidět někoho, kdo za rok nastoupí na mé místo, a pracovat s ním.
Natálie Říhová
Já jsem měla holčičku Elsu. Holčička se ptala na kluky ve škole a jestli se maluji, byla hodně zvědavá, takže to bylo fajn. Ale nepovídaly jsme si jen, taky jsme četly a ten čas utekl strašně rychle.
Myslím si, že teď půjde do školy s pocitem, že se starších spolužáků bát nemusí a že se jí tu bude líbit.
Ester Weigelová